Taras Kuščynskyj
Okamžitě, jakmile mne napadlo zřídit rubriku, v které bych čas od času představil fotografy, kteří nejvíce ovlivnili moji tvorbu, jsem věděl, že prvním z nich bude Taras Kuščynskij. Dlouho jsem si sice pohrával s myšlenkou, že by to měl být někdo jiný. Třeba někdo, koho jsem poznal osobně, mohl s ním o fotografii diskutovat
a nechat si od něj přímo poradit, nebo opravdový klasik, ale nakonec „vyhrál“ Taras. Pánové Šmok, Stibor, Štreit, Saudek a další prominou.
Může za to nejspíš jedno nedělní odpoledne těsně před Listopadem 1989, kdy jsem vstoupil do sálu zlínské galerie a poprvé spatřil Tarasovy fotografie in natura. Prosté portréty známých i neznámých lidí, ale především akty. Bloudil jsem mezi těmi obrazy jak omámený a poprvé jsem si uvědomil, že fotografie jako médium je pro mne to pravé, pomocí čehož bych snad mohl vyjádřit své pocity.
Tehdy jsem ještě nevěděl, že Tarasovo dílo je některými teoretiky odmítáno, že podle nich nepatří do oblasti, které se říká umělecká. Sám Kuščynskyj přitom často říkával, že je pouhým amatérem
a nadšencem. Až na výjimky, tvořené především reklamními a módními snímky, také netvořil v ateliéru. Jeho ateliérem byla totiž především příroda. Právě exteriéry daly v první polovině 70. let minulého století vzniknout nezapomenutelným fotografiím Venuše, Dany a dalších dívek
a žen, z nichž přímo vyzařuje touha po lásce, svobodě, romantice a nezávislosti.
Je-li právě toto období považováno za vrchol Tarasovy tvorby, nelze opomenout ani poslední léta jeho života. Téměř abstraktní figurální kompozice, v nichž je ženské tělo zredukováno na několik nejzákladnějších křivek, jako by přímo předznamenaly další vývoj fotografie, jakou známe například z díla Pavla Máry a dalších.
I dnes, když zalistuji jeho monografií a vidím ty na první pohled prosté a přitom tak působivé záběry jeho modelek, musím smeknout. Před odzbrojující jednoduchostí kompozice, naléhavostí sdělení, které i z nedokonalých reprodukcí vyzařuje. Před kontrastem divoké přírody a ženské krásy i něhy, jenž zřejmě pramení z dětství stráveného především v civilizací nepoznamenané Podkarpatské Rusi a pozdějšími léty strávenými s matkou v Praze, kam se museli uchýlit před bouřlivými změnami, které se převalily tímto kouskem bývalého Československa za války i po ní.
Přestože ženy nebyly jediným tématem, jemuž se Taras věnoval, jsou to právě fotografie žen, které ovlivnily nejen dějiny české fotografie 70. a 80. let minulého století, ale díky mnoha fotografům, které bezesporu inspiroval, také fotografii současnou. Fotografie hor nebo jeho montáže, vzniklé zřejmě díky přátelství
s Jiřím Škochem, jsou vedle jeho aktů
a portrétů dnes již téměř zapomenuty.
Na závěr si dovolím vypůjčit slova, která uzavírají Tarasův medailón v knize Daniely Mrázkové a Vladimíra Remeše Cesty československé fotografie. „Sundejte mi brýle. Nechci už vidět tento svět,“ bylo poslední, co řekl, když pochopil, že svůj zápas o život prohrál. Že z náhodně rozškrábaného mateřského znaménka se vyvinula tatáž nemoc, jíž o pár let dříve podlehla i jeho matka.
Komentáře
Přehled komentářů
Precetla jsem si Vas clanek a chtela bych s vami promluvit. Ja jsem Tarasova Dana. Nase fotka bude letos na Ceske postovni znamce. Ja prijedu do Prahy ji prijmout. Dekuji, ze vsechny pochvaly. Pracovali jsme na fotkach dohromady cela leta. Ja jsem se s Tarasem seznamila kdyz me bylo 15 let. Udelali jsme knihu a asi 10000 fotografii. Ja ziju v USA jiz 37 let. Pokud by Vas zajimalo se mnou mluvit moje e mail je pitchondesign@hotmail.com
olda.bajt@seznam.cz
(Olda Bajt, 11. 4. 2009 21:12)Díky. Dvojí náhoda mě dovedla sem a musím souhlasit. A stejně tak mě náhoda přivedla i k umění fotografie. Náhodou jsem uviděl jednu reklamní fotografii od TARASE a začal se o fotografii zajímat. I když jen pasivně. Byl opravdu skvělý. Škoda, že jen tak krátce.
Láska k umělci
(Katrin, 9. 10. 2008 23:59)
Tarase miluji snad od narození, hlavně díky němu ted v 17 letech začínám fotit.
gooostelo@centrum.cz
Dekuji za krasne komentare
(Dana Vasatkova Pitchon, 21. 5. 2008 9:42)Dekuji vsem za uznani. Ziji uz 30 let v USA a bohuzel nejsem zapojena do Prazkeho umeleckeho sveta, ale jsem velice rada, ze nekdo vidi a uznava co jsme s Tarasem vytvorili. Ja jako modelka jsem musela vyjadrit co jsem citila a Taras to zahytil. Dekuji Dana Vasatkova Pitchon pitchon@email.com
o me fotografii
(Dana Pitchon, 24. 4. 2008 11:14)Byla jsem navstivena na e mail z jednim panem co miluje Tarase a i me uznal, dekuji za reklamu. Dana Vasatkova Pitchon
schoulena
(Dana Vasatkova Pitchon, 19. 2. 2008 10:06)Nasla jesem Vasi email nahodou. Jsem Dana co Taras fotil nejvice. Jsem na fotografii co uvadite druhou na Vasi email. Byla jsem jeho modelka a spolupracovnice asi 15 let. Pokud se chcete se mnou spojit prosim napiste na pitchon@email.com Ziji v USA uz 30 let. Dekuji Dana Vasatkova Pitchon. Tel 650 747-9300. Muzeme si podiskutovat zivot, fotogtafii a Tarase
Taras byl opravdu skvělý
(Jan Veselý, 18. 9. 2007 10:34)Jsem rád, že si to nemyslím jen já. Je nás víc. A to je dobře. Uměle vytvořený "paradox": fotky dělané Flexaretem a Verrou a mistrovství Tarase - v tom lze přece nalézt i kus (skrytého) fotografického humoru. Jsem vděčný za jeho vidění světa, na který nás upozornil. Bylo by dobré ho trochu více propagovat. Přeji Vám v tom hodně zdaru.
Dik za Tarase
(Olda Látal, 31. 7. 2007 8:39)
Tarasovi fotky znám od okamžiku kdy jsem začal fotit.Je známo že co je známo ve světě je doma zavrhované a Taras taky!!! Asi ještě 20 let než tady ODBORNÍKŮM dojde co Taras byl za fotografa a jakým způsobem ovlivnil tvorbu.Ono je to tak jak nějaký amatér moc vyroste a dá rádoby profesionálům na frak a tvoří srdcem tak se musí umravnit vyčíst mu nevzdělanost a kde co.Copak je možné se vůbec bavit s někým který má tu drzost a fotit Flexaretou nebo Verou a ke všemu být nejlepší!Takže dík za TARASE PANA FOTOGRAFA.
P.S. fotím víc jak 45 let tak snad o tom něco vím.
Dobry den
(Dana Vasatkova Pitchon, 12. 1. 2017 3:59)